POŘEŠÍN

Die Burg Pořešín wurde von Bavor II. von Strakonitz um 1270 gegründet. Im Jahr 1317 wurde sie von Bavor III. von Strakonitz mit den Brüdern Přibík, Verner und Racek, die sich anschließend nach der neu erworbenen Burg nannten, gegen die Burg Vítějovice bei Prachatice ausgetauscht. Als bedeutendstes Mitglied des Geschlechtes wird in den Jahren 1358 – 1406 Markvart I. von Pořešín, Hofmeister der Kaiserin Elisabeth von Pommern erwähnt. Dessen Sohn Jaroslav war Rektor der Fakultät für Rechtswissenschaften an der Karlsuniversität. Nach dem Tode des letzten Herren von Pořešín geht die Burg in den Besitz von Jan und Hrošek von Maršovice über. Während der unruhigen Zeiten der Hussitenwirren hielten die Burg unbekannte Besitzer, bis sie im Erbweg an den Kaiser Sigismund von Luxemburg gelangte, der sie Ulrich II. von Rosenberg schenkte. Dieser ließ sie um 1433 aus Angst vor der Hussitengefahr niederbrennen und zerstören. Die Burg wurde auf einem Felsvorsprung über dem Fluß Maltsch errichtet. Im Laufe der Zeit wurde sie mehrmals umgebaut. Im vorderen Bereich des Burgkernes stand ein Fliehturm und dahinter befanden sich die zum Palas gehörenden Gebäude, die von einer hohen Ringmauer umgeben waren. Ursprünglich war nur eine Vorburg vorhanden. Am Ende des 14. Jahrhunderts wurde sie umfangreich umgebaut und es wurde eine zweite Vorburg hinzugebaut. Nachdem sie niedergebrannt und zerstört worden ist, wurde

Hrad Pořešín byl založen Bavorem II. ze Strakonic okolo roku 1270. V roce 1317 byl vyměněn Bavorem III. ze Strakonic za hrad Vítějovice u Prachatic s bratry Přibíkem, Vernerem a Rackem, kteří se dále zvali po nově nabytém hradě. Jako nejvýznamnější člen rodu se v letech 1358 – 1406 připomíná Markvart I. z Pořešína, hofmistr císařovny Alžběty Pomořanské. Jeho syn Jaroslav byl rektorem práv na Universitě Karlově. Po smrti posledního pána z Pořešína hrad přechází do rukou Jana a Hroška z Maršovic. V neklidných dobách husitských bouří hrad drželi neznámí majitelé, než spadl jako odúmrť na císaře Zikmunda Lucemburského, který ho daroval Oldřichovi II. z Rožmberka. Ten jej nechal okolo roku 1433 v obavách z husitského nebezpečí vypálit a pobořit. Hrad byl založen na skalnatém ostrohu nad řekou Malší. Během své existence byl mnohokrát přestavován. V čele jádra hradu se vypínala vysoká útočištná věž, za ní byly rozmístěny palácové budovy, ohrazené vysokou obvodovou hradbou. Původně obsahoval pouze jedno předhradí. Na konci 14. století byl rozsáhle přebudován a bylo přistavěno druhé předhradí. Po jeho vypálení a poboření již nebyl znovu osídlen.